Klienti se speciálními potřebami – jak na ně působí canisterapie

Klienti - učení barev dítěte s autismem pomocí barevných kartiček a předmětů
Jak je možné učit barvy děti s autismem

Oblasti, které mohou být canisterapií pozitivně ovlivněny

Klienti a smyslová stimulace

Při kontaktu se psem upevňují klienti smyslovou zkušenost. Právě skrze smysly zakouší člověk sám sebe a dostává se do kontaktu se světem.
„V určitém okamžiku mnoho z nás ztratí plné uvědomění svých smyslů, lidé jsou pak neurčití a šediví a žijí jakoby automaticky, odtrženi od své podstaty.“ (Oaklander, 1988, str. 99)

Hmat

Hlazení psa (po srsti) nebo drbání (proti srsti), hlazení různých částí těla a uvědomování si jejich povrchů, hlazení psa poslepu a rozeznávání částí těla hmatem, hlazení rukama anebo nohama a sledování vlastních pocitů při tom. Hmatem vnímám, jak pes dýchá a jak mu tluče srdce.

Dotýkání se druhého člověka je v naší společnosti jaksi zapovězené, výjimkou jsou jen partneři nebo rodič a dítě. Přitom tato potřeba je důležitá pro každého z nás. Je to jasně vidět u skupin lidí, kde vzniká deficit této potřeby a to jsou senioři a klienti se specifickými potřebami. Právě jim může fyzický kontakt se psem nahradit chybějící tělesný kontakt s člověkem.

Dále mohou klienti vybírat z pytle různé potřeby pro psa a pojmenovávat, co drží, aniž by se na ně dívali. Rozlišování pomocí hmatu je důležitou poznávají funkcí člověka. Někdy klienty žádám, aby tahali z pytle předměty dle mých slovních instrukcí. Např. Vyndej něco, co bude psovi chutnat nebo vyndej to, čím můžeme psa učesat apod.

Zrak

„Malé děti se nebojí dívat. Vidí, pozorují, všímají si, prohlížejí si a všechno zkoumají, často zůstanou na něco zírat. Tímto způsobem se učí mnohému o světě okolo sebe. Když trochu dospějeme, často klopíme zrak. Začneme vnímat sebe a náš svět optikou druhých lidí. Právě my dospělí říkáme dětem:“ Nedívej se tam!“ nebo „Co si o tobě budou myslet?“. Znovuzískání vlastního pohledu na sebe a na svůj svět se neobejde bez uvědomění a posílení já, schopnosti porozumět a přijmout sama sebe, bez důvěry ve vlastní schopnosti. Schopnost vidět okolní svět a ostatní lidi je nezbytným předpokladem k navázání plného kontaktu s okolním prostředím.“ (Oaklander,1988, str. 100)

V rámci canisterapie pozorujeme psa, jeho projevy nebo pomůcky, které používáme a následně je klienti kreslí. Nebo se dotýkají psa nejdříve se zavřenýma a potom s otevřenýma očima a vnímají rozdíl.

Sluch

Klienti bez zrakové kontroly se snaží jen pomocí sluchu zjistit, co pes právě dělá (žere pamlsek, drbe se) nebo hledá psa v prostoru podle zvuků (štěkání, cinkání rolničky na obojku apod.).

Čich

Mluvíme s klienty o tom, že čich je pro psa hlavním smyslem, kterým se orientuje ve světě. Čich je pro něj stejně důležitý, jako je pro nás zrak. Můžeme si zkusit jaké to je, orientovat se čichem, stejně jako pes. Zkoušet jaké pachy jsou nám příjemné a jaké nepříjemné.

Intuice

Smysly jako sluch, zrak, čich, chuť a hmat považujeme za něco samozřejmého a přitom je většina z nás plně nevyužívá. Intuice se dotýká mnoha oblastí a může zahrnovat fantazijní a tvořivé procesy, vnímání těla a energie. To, že setkání s některými lidmi s nás energii vysává a s jinými je nám naopak dobře, protože nás energeticky dobíjí, je již známé. Terapeutický pes slouží pro klienty také jako zdroj energie. To je také důvod, proč je pes po canisterapii unavený a potřebuje získat vydanou energii zpátky. Od zvířat se můžeme učit, že se lze řídit intuicí, neboť oni ji na rozdíl od nás umějí využívat.

Relaxace

Nejen spastičtí klienti, ale většina lidí se neumí cíleně uvolnit a žijí s křečovitě napjatými svaly. Následkem je pak tělesné a psychické napětí, které se může projevovat zdánlivě iracionálním chováním, únavou, podrážděním. Z tělesných projevů to bývají bolesti hlavy a žaludku. Těsné kontaktní ležení se psem nebo více psy uvolňuje zvýšené svalové napětí a díky tomu se snižuje i napětí psychické.

Vzájemná interakce

Interakce mezi klientem a psem

Pes je pro klienta mnohem snáze čitelný než člověk. Chová se přirozeně a jeho reakce jsou jednoznačné. Přes psa pak klient snáze naváže kontakt i s člověkem. Příklad pro to můžeme najít zde.

Interakce mezi klienty

Prostřednictvím psa dochází ke sbližování klientů ve skupině. Už pouhá přítomnost psa přispívá k pozitivnímu naladění klientů a navozuje téma ke komunikaci.

Emoce a chování klienta

Každá emoce má svůj tělesný protějšek. Když se bojíme nebo veselíme naše svaly na to reagují. Pokud pes vzbuzuje kladné emoce, uvolňuje se i napětí v těle. Pes svou přítomností a projevy dokáže upoutat pozornost klientů k přítomnému okamžiku, tady a teď. Klienti se tak odpoutávají od minulosti nebo budoucnosti, ve které žijí většinu času. Je prokázáno, že pozitivní kontakt se psem zvyšuje hladinu „hormonů štěstí“, serotoninu a dopaminu. “ Je možné, že úspěch při využívání zvířat k terapii je založen na naplnění attentionis egens a tento úspěch je posilován díky systému pozitivní zpětné vazby. V literatuře uváděné výhody terapie prováděné za pomoci zvířat jsou reprezentovány úlevou od osamocení a úlevou od napětí a stresu.“ (Odendaal, 2007, s. 53)Těsným kontaktem se zvířetem získávají klienti životní energii. Pravidelný kontakt se psem snižuje tepovou frekvenci a krevní tlak, snižuje depresi.

Stimulace k motorické i duševní aktivitě

Mezi pohybem a vnímáním existuje úzká vazba. „K. Neumann na základě svých šetření u dětí s mozkovým pohybovým poškozením konstatoval, že omezené pohybové zkušenosti vedou ke změně v oblasti vnímání. Existuje úzká souhra mezi pohybem, vnímáním a kognicí. Z psychického vývoje dítěte víme, že si dítě osvojuje kognitivní struktury pronikáním do prostředí. Můžeme tedy řící, že se dítě učí při pohybu a pohybem.“ (Pipeková, 2006, str. 169). Pes již svou pouhou přítomností aktivizuje klienty k pohybu. Zde můžeme využít mnoha činností od lezení za psem, napodobování psa, vodění psa na vodítku, házení, kopání nebo schovávání aportu, dávání povelů. Můžeme využít i psa jako překážku a klient ho podlézá nebo překračuje nebo si postavíme překážkovou dráhu a klient ji i se psem překonává.

Pomocí různých her, můžeme procvičovat i rozumové činnosti. Rozlišujeme barvy, tvary, písmena, čísla a po správném výběru je pes aportuje, nebo mu je klient schovává a on je hledá.

Při interakci se psem procvičujeme i jemnou motoriku. Např. můžeme trénovat úchopovou funkci ruky a využít dle předmětů různé druhy úchopů:

  • válcový úchop – kost, hřeben na česání psa
  • kulový úchop – míček
  • klíčová špetka – nasazování vodítka
  • pinzetová špetka – zapínání suchých zipů, úchop piškotu

Psa využíváme jako motivačního prvku k pohybu a tím nenásilnou formou procvičujeme i hrubou motoriku, například:

  • procházka se psem
  • pes jako „prolézačka“ (podlézání, překračování)
  • absolvování překážkové dráhy se psem
  • závody se psem (plazení na cíl, válení sudů)
  • Při hrách se psem rozvíjíme i kognitivní oblast, například:
  • cílená manipulace s předměty
  • třídění předmětů dle toho, k čemu se používají
  • rozlišování barev, tvarů, písmen, čísel (správně vybraný předmět pes aportuje)
  • hledání rozdílů na dvou psech (živých, obrázcích)
  • hledání stejných obrázků na psím pexesu
  • schovávání předmětů psovi (dítě si musí pamatovat, kam který předmět schovalo, nebo počet pamlsků, které schovalo)
  • čtení, psaní (dítě si musí přečíst úkol a pak ho se psem vykonat, nebo vymyslet a napsat úkol pro kamaráda)

Komunikační dovednosti

Komunikace se psem je pro děti s komunikačními problémy snazší než
s člověkem. Pes reaguje na neverbální komunikaci a poskytuje pozitivní zpětnou vazbu. Děti, které nemluví, se naučí dávat psovi posuňkové povely. Často k posuňkům začnou později přidávat i slova.

Děti, které mluví, se sami snaží povely vyslovovat správně, aby je pes poslechl.

Psychosociální podpora

Pes reaguje na klienta bez lidských předsudků, poskytuje mu okamžitou pozitivní zpětnou vazbu, je zdrojem emočně libých prožitků, je katalyzátorem sociálních vazeb. „Zvíře zprostředkovává možnost interakce a komunikace, jak se sebou samým (pes nabízí prostor pro vypovídání se, je vděčným posluchačem), tak i mezi lidmi navzájem.“ (Tichá, s. 195)

Snížení afektivity a projevů hyperaktivity

Děti se dokáží lépe soustředit na činnosti, při kterých je přítomen pes. Je důležité střídat pohybové aktivity, při kterých dítě může vybít svoji energii, s aktivitami klidovými.