Specifika canisterapie u dětí s PAS

Výuka dětí s autismem
Ukazování částí psího těla s dopomocí fotografie

Specifika canisterapie u dětí s autismem

Canisterapie u dětí s autismem vyžaduje zkušenosti na straně psovoda i psa a správně zvolenou metodu canisterapie.

U dětí s autismem je vhodná individuální práce a metoda AAT. (terapie za přítomnosti psa) Pro každé dítě individuálně stanovujeme cíle i postupné kroky, pomocí nichž budeme cíle dosahovat.

V rámci canisterapie můžeme působit na všechny tři oblasti autistické triády tj. oblast sociální interakce, oblast komunikace a oblast představivosti a hry. Je třeba pracovat s dětmi způsobem, který je pro ně srozumitelný. Já pracuji s dětmi metodou strukturovaného učení. Lidé s autismem se stejně jako my potřebují orientovat v čase. Chápání času běžným způsobem je však pro tyto lidi příliš abstraktní. Proto čas dítěti konkretizujeme sestavením tzv. denního režimu. Jeho účelem je umožnit porozumění následnosti děje. V kombinaci se strukturou prostoru a jednotlivých úkolů se dítě učí mít jasno “CO” se bude dělat, “KDE” bude činnost probíhat, “KDY” a “JAK DLOUHO”.

Oblast komunikace a oblast sociální interakce

Pozdrav. podání ruky, oční kontakt

Komunikace se psem probíhá pomocí posuňků (u nemluvících dětí)
a pomocí posuňků a povelů (u mluvících dětí).

Využíváme posuňky a povely pro sedni, lehni, převal, plaz, hop, štěkej apod. Štěkání je pro některé děti zvlášť oblíbený povel. Zřejmě protože je zde jednoznačný vztah příčina – následek. U některých dětí s autismem je štěkání tak oblíbené, že je využíváme jako odměnu na konci práce se psem. Pro jiné je naopak odměnou, když psovi hází míč. Většinou se ale jako odměna za práci používá klasická “dobrota”. Tyto děti často dokáží lépe komunikovat se psem, než s cizím člověkem. Komunikace (verbální – plnění povelů, i neverbální – řeč těla) je totiž u psa jednoznačná, vždy stejná a proto pro tyto děti srozumitelná. Děti s autismem sami nejlépe reagují na krátké stručné a jednoznačné pokyny a stejně se chovají i psi. Jestliže chování psa je pro dítě srozumitelné, snižuje se i počet záchvatů vzteku, poškozování a sebepoškozování. Děti se postupně zklidňují

Některé děti se zvláště na začátku psa bojí, Pak je nutné, aby pes uměl ležet v klidu na boku a měl položenou i hlavu. Většina dětí psa ráda hladí a “zkoumá” drápky, často i tlamu, rády pozorují, jak pes dýchá a snaží se ho napodobovat.

Pes slouží i jako motivace při nácviku kognitivních dovedností např. rozlišování barev, tvarů, čísel, písmen apod. Dítě vybere požadovanou věc a hodí ji psovi a ten mu ji přinese nebo dává piškoty do misky příslušné barvy.

Můžeme nacvičovat i sebeobslužné činnosti. Mám např. postroj, na kterém je zip, tkaničky, knoflík. Postroj společně s dítětem nasadíme psovi a dítě se na něm učí zapínat a zavazovat.

Oblast představivosti a hry

“Děti obvykle zkoumají a vytvářejí si svůj svět ve více rovinách najednou. Nazýváme to “fyzickým” a “sociálním” přístupem ke světu. Zdravé dítě automaticky integruje oba přístupy pomocí vnímaných informací. U dětí s autismem podněty procházejí pouze jedním informačním kanálem: fyzickým přístupem.” (Beyer, Gammeltoft, 2006)

S pomocí hry lze propojit fyzický a sociální rozměr a proto se snažíme vytvářet podmínky pro rozvíjení hry u dětí s autismem.

Herní strategie

  • Napodobování a zrcadlení
  • K této hře můžeme využít např. česání psa. Mám dva stejné kartáče. Češu psa a dítě mě napodobuje.
  • Pomocí hry lze zviditelnit vztah mezi chováním dospělého a chováním dítěte.
  • Paralelní hra
  • Nechám dítě, až započne vlastní činnost, např. hladí ucho, pak začnu sama hladit druhé ucho, poté pohladím psovi krk a nechám dítěti prostor, aby mě mohlo napodobit.
  • Pomocí paralelní hry můžeme rozvíjet herní vzorce dítěte, kdy dospělý zrcadlí hru dítěte a současně do ní vnáší nový prvek.
  • Hra s vizuálními scénáři

Dítě dostane k dispozici kartičky, na kterých je nakreslený děj (složený ze samostatných obrázků) a k tomu předměty, které jsou na obrázcích. Kartičky dítěti pomohou zajistit rámec hry. Dítě tak dostane námět hry. (např. vezmu obojek, dám ho psovi na krk, vezmu vodítko, připnu ho na obojek, jdu se psem, zastavím se a ukážu (řeknu) mu sedni).

Střídavá hra

Ten, kdo pracuje se psem je nějak viditelně označen. Když skončí, předá toto označení druhému, což znamená, že je řada na něm. Hráč si pak uvědomuje, že existuje pořadí a že na každého přijde řada.

Relaxace

Dětem je dobré v rámci canisterapie nechat i prostor na volnou neřízenou činnost, na relaxaci, kdy se mohou ke psu přitulit a hladit si ho. Pes uspokojuje taktilní potřeby dětí prožitkem pozitivních dotyků, nabízí vizuální podněty, stimulaci sluchu, čichu, tělesné teplo.

Při pozitivní interakci se psem dochází k poklesu krevního tlaku a zklidnění srdečního rytmu, odbourávají se úzkostné a stresové reakce, což je u dětí s autismem velmi důležité.

Zásada individuálního přístupu

Je třeba dodržovat individuální přístup k dětem, neboť každé dítě je jedinečné a má své vlastní projevy a schopnosti.

Např. motivovat dítě k hlazení různých částí těla psa můžeme pomocí

  • slovních pokynů
  • obrázků nebo fotografií
  • psaných pokynů

U některých dětí s autismem je třeba po určitou dobu volit bezkontaktní přístup, neboť považují psa za materiál, který zkoumají, někdy dost bolestivým způsobem.

Jiné si naopak uvědomují, že jde o živého tvora a rády se s ním mazlí. Je dobré pořizovat z každé návštěvy písemný záznam, aby bylo možno zpětně vyhodnotit úspěšnost práce s dítětem a stanovit další cíle do individuálně vzdělávacích plánů dětí.

Zásada struktualizace a vizualizace

  • dodržovat stejný den a čas
  • samostatná k tomuto účelu vyčleněná místnost (bez předmětů, které by mohly odvádět pozornost dítěte)
  • místnost je označená fotografií psa
  • děti chodí ke psu individuálně s paní učitelkou

Psi v rodinách

Sdružení Psi pro život, jehož jsem členkou cvičí i psy do rodin, které mají dítě s autismem. V současné době máme zpětné ohlasy od dvou rodin.

Obě rodiny shodně udávají postupné uvědomování si psa a kladné emoční reakce na něj. Děti mají zájem o hru se psem, která později nemusí být ani iniciována rodiči. Dále uvádějí i menší frekvenci záchvatů vzteku a poškozování.

U všech sledovaných dětí s autismem, které se dlouhodobě účastnili canisterapie i u dětí, které měly doma terapeutického psa, došlo postupně ke zklidnění, k navázání kontaktu se psem. Děti s autismem často při kontaktu se psem projevují kladné emoce, dochází ke snížení počtu agresivních projevů vůči jiným lidem i ke snížení projevů sebepoškozování. Některé děti přes psa dokáží navázat i kontakt s dalšími lidmi. Výrazně se to projevuje např. při navázání očního kontaktu. Děti snáze navazují oční kontakt s druhým člověkem za přítomnosti psa. Také v oblasti komunikace se děti nejdříve kontaktují se psem neverbálně a některé i verbálně a potom i s člověkem. Pravidelný kontakt se psem vyvolává v těchto dětech pocit bezpečí, redukuje úzkost a tenzi. Zvyšuje schopnost dítěte odolávat frustraci a dítě tak může lépe přijímat nové informace a trénovat svoje schopnosti.

Paní učitelky pracující ve třídě, ve které probíhá canisterapie říkají:

“Z několikaleté zkušenosti můžeme tvrdit, že tento způsob terapie působí na děti pozitivně. Posílilo se jejich sebevědomí, sebekázeň, zlepšila se motorika a koncentrace pozornosti. Velký přínos vidíme i v navazování spolupráce a komunikace se psem. Děti se naučily, jak přistoupit ke známému psovi a také, že na cizí psy se nesahá.”

Mezi jednotlivými dětmi jsou samozřejmě velké individuální rozdíly. Děti s autismem a s těžkou mentální retardací prožívaly při canisterapii hlavně tělesný kontakt se psem a pak i nácvik jednoduchých činností typu “vezmi a dej”.

Děti se středně těžkou a lehkou mentální retardací si za přítomnosti psa procvičovaly a zdokonalovaly různé dovednosti. Tyto děti již dokázaly vnímat psa jako živou bytost a byly schopny s ním navázat komunikaci.

Pes pro ně funguje i jako motivace pro vykonávání různých činností.

Lze tedy říci, že speciálně vycvičený pes je pro děti s autismem díky svým jednoznačným reakcím “čitelnější”, než člověk. Pes tak může učit přecházet člověka s autismem od světa věcí do světa živých bytostí. U dětí s autismem poskytuje pes určitou jistotu a tím snižuje počet případů nevhodného chování.