Specifika a cíle canisterapie

Cíle canisterapie. Černý pes jako polštář pro mentálně postiženého chlapce
Takhle je svět v pořádku

Specifika a cíle canisterapie u klientů s různým typem postižení

Canisterapie u lidí s mentálním postižením

“Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost, která se projevuje nejnápadněji především v procesu učení.” (Pipeková, 2006, s. 269). Pokud stanovujeme cíle canisterapie, musíme vždy vycházet z konkrétních schopností daného klienta a hloubky jeho postižení.

Lidé s lehkou mentální retardací IQ 69 – 50

  • do 3 let lehké opoždění psychomotorického vývoje
  • nejvýraznější problémy v období školní docházky (omezená schopnost logického myšlení, slabší paměť, vázne analýza a syntéza, opožděná motorika, porucha pohybové koordinace)
  • zpomalený rozvoj sociálních dovedností
  • zvýšená labilita, impulzivnost a úzkostnost

U klientů s lehkou mentální retardací se pomocí canisterapie snažíme rozvíjet poznávací, motorické i sociální dovednosti. Pes může být přímým aktérem v aktivitě (např. soutěžení se psem, hra se psem, jeho výcvik), nebo může sloužit jako motivační prvek např. při rozvíjení motoriky, sebeobsluhy nebo při rozvíjení kognitivních dovedností. Vzhledem ke zvýšené labilitě klientů je třeba dávat pozor na bezpečnost psa.

Lidé se středně těžkou mentální retardací IQ 49 – 35

  • rozvoj myšlení a řeči výrazně opožděn
  • řeč velmi jednoduchá, někdy pouze neverbální komunikace
  • narušen vývoj jemné i hrubé motoriky
  • pouze částečná sebeobsluha
  • emocionální labilita

U klientů se středně těžkým mentálním postižením se v rámci cíle canisterapie zaměřujeme především na motoriku, sebeobsluhu, emoční oblast, vztah ke zvířatům a kognitivní a sociální dovednosti v rámci možností klienta.

Lidé s těžkým mentálním postižením IQ 34 – 20

  • psychomotorický vývoj výrazně opožděn
  • časté somatické vady a příznaky celkového poškození CNS
  • někteří si osvojí základní hygienické návyky a prvky sebeobsluhy
  • minimální rozvoj komunikačních dovedností
  • výrazné narušení afektivní sféry

U klientů s těžkou mentální retardací se pomocí canisterapie snažíme podporovat sebeobsluhu, motorické dovednosti, řeč a nabízíme emoční podporu a tělesný kontakt se zvířetem.

Lidé s hlubokým mentálním postižením IQ 19 a níže

  • těžké omezení motoriky
  • kombinace s dalšími vadami
  • poškození zrakového a sluchového vnímání
  • neschopnost sebeobsluhy
  • neverbální komunikace bez smyslu
  • nepoznává blízké lidi
  • sebepoškozování

U klientů s hlubokou mentální retardací využíváme v rámci canisterapie fyzický kontakt se psem a pokud je to možné i polohování. Ne však každý terapeutický pes je polohování schopen.

Canisterapie u klientů s tělesným postižením

“Tělesné postižení je postižení, které se projevuje problémy v motorických dispozicích člověka.” (Jankovský, 2006)

Podmínky canisterapie u klienta s tělesným postižením jsou v podstatě obdobné s ostatními skupinami klientů, patří mezi ně dostatečná kvalifikace canisterapeutického týmu, spolupráce s odborníkem v zařízení a stanovení individuálního cíle canisterapie u daného klienta.

Mezi cíle canisterapie u klientů s tělesným postižením patří hlavně polohování tj. těsné, kontaktní ležení se psem, při němž dochází k prohřátí těla klienta a k uvolnění spasticity. Při polohování je důležitá přítomnost fyzioterapeuta, který stanovuje jednotlivé polohy. Dále pes slouží jako motivační prvek k rozvoji jemné a hrubé motoriky a zvyšuje pocit soběstačnosti a sebedůvěry. Canisterapie může býtu klientů s tělesným postižením pojata jako příprava na pořízení psa asistenčního (porozumění psům, péče o psa, správná komunikace apod.)

Canisterapie u klientů s kombinovaným postižením

Jedná se o klienty s těžkou až hlubokou mentální retardací, která je kombinována s různým stupněm tělesného postižení. Lidé s takto těžkým postižením nejsou schopni navenek verbalizovat svoje prožívání, vyjadřují se svými tělesnými projevy. Někteří canisterapeutičtí psi jsou schopni se na dítě pocitově naladit a navodit pocit bezpečí. Dítě, které se cítí v bezpečí, lépe vnímá kontakt s okolním prostředím. Pes může zprostředkovat těmto dětem somatické podněty, při kterých děti zažívají zkušenosti s vlastním tělem. (ohraničení svého těla – polohování, uvědomění si různých částí těla, rozvoj hmatové percepce – dotek, pokládání pamlsků na různé části těla)

Dotek je významný prvek komunikace

Polohování

Pro to, aby polohování mělo požadovaný efekt, je třeba zjistit, co je dítěti příjemné a co ne. Pes dítěti svým dechem zprostředkovává vibrační podněty a změnou poloh na psovi zprostředkováváme i podněty vestibulární.

U klientů s kombinovaným postižením využíváme hlavně polohování. Polohování spočívá v těsné interakci mezi psem a člověkem. Vlivem živočišné energie, kterou pes díky těsnému kontaktu předává, dochází k psychickému i fyzickému uvolnění člověka. Dochází k uvolnění svalového napětí a někdy i k relaxaci, která přechází ve spánek. “Přímý tělesný kontakt přispívá k pozitivní interakci spolu s dalšími smysly, jako je zrak, čich a sluch.” (Odendaal, 2007) Klient reaguje nejen na tělesné teplo psa, ale také na rytmus jeho dechu a srdce.

Za přítomnosti psa klesá krevní tlak a srdeční frekvence.

Během polohování dochází ke zklidnění a zpravidelnění dýchání spontánně, klient se sám naladí podle psa, aniž bychom ho k tomu museli vést. Pro člověka je dalším stimulem dotek srsti, dotek psího čenichu či jazyku psa. Olizování je jednou ze základních a velice účinných technik. Uvolní např. sevřené ruce, křeče v břiše, apod. Psa lze např. přiložit podél necitlivé nebo nepohyblivé části těla tak, aby byl klient motivován se k němu dostat a třeba si ho pohladit. Klient necitlivou část těla často ignoruje a tato technika jej donutí ji vnímat. “Při polohování dochází ke zvýšení hladiny plazmatického fenyletylaminu, dopaminu, endorfinů, oxytocinu a prolaktinu (Odendaal, 2007).

Polohování s více psy

Ideální je, když můžeme polohovat s více psy a tělo klienta tak ohraničit ze všech stran. U takto prováděného polohování pak může nastat stejný efekt jako u bazální stimulace, kdy těsným ohraničením těla dítěte mu pomáháme vytvářet vědomí hranic vlastního těla. Pokud polohujeme jen s jedním psem, je dobré “volné” části těla klienta ohraničit stočenými dekami nebo polohovacími polštáři a tělo dítěte pro pocit většího bezpečí a tepla i svrchu zakrýt dekou. Dítě by mělo být svlečené do spodního prádla, aby nastal co největší přímý kontakt pokožky se psí srstí. Polohování zprostředkovává klientům s těžkým kombinovaným postižením i podněty vibrační (dech, tlukot srdce) a vestibulární (změny poloh se psy) a dále i podněty čichové a orální. Díky těmto podnětům mohou i děti s těžkým postižením komunikovat s vnějším světem.

Polohování není vhodné jen pro klienty s těžkým nebo hlubokým mentálním postižením a s kombinovanými vadami, ale i pro všechny, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem.

Pes má pozitivní přínos nejen pro osoby s postižením, ale i u klientů, u kterých hrozí deprivace, pocity samoty, nejistoty. Velmi vhodné je použití canisterapie jako motivačního prvku k určité činnosti. (k pohybu, ke čtení apod.), ke zlepšení psychického stavu klienta díky emočně příjemným prožitkům,ke zlepšení sociálních vazeb, ke zpestření stereotypní náplně dne v zařízení.