Štěně vhodné pro canisterapii

Štěně s plyšovou žábou
Štěně

Štěně vhodné pro canisterapii

Dědičnost

Štěně je třeba vybírat po rodičích, kteří mají vyrovnanou povahu. To znamená, že i v situacích, které pro ně nejsou příjemné, nereagují agresivně ani bázlivě. Dále je třeba, aby rodiče štěněte měli kladný vztah k lidem, a to i k lidem cizím. Ideální je, když rodiče štěněte vykonávají stejnou práci, pro kterou budeme připravovat i naše štěně.

Povaha

Povahu štěněte formuje dědičnost, prostředí a výchova.

Prostředí

Štěně by mělo od narození vyrůstat v domácím prostředí, v kontaktu se sourozenci, s lidmi i se všemi zvuky, které se vyskytují v běžné domácnosti. Štěně sice začíná vnímat zrakem a sluchem až po 14 dnech života, nicméně od narození se orientuje čichem a hmatem. Proto je potřeba štěně hladit a chovat již od narození.

Štěně a výchova

Štěně by mělo přecházet od chovatele k novému majiteli ve věku osmi týdnů. To je doba, kdy už by mělo  poznávat okolní svět, aby se pro něj stal předvídatelným prostředím, ve kterém se nemusí bát. Je také třeba, aby se naučilo komunikovat s ostatními psy a seznamovat se s lidmi.

V tomto věku má štěně ještě následovací pud, to znamená, že se bude snažit chodit všude za svými lidmi. Toho je třeba využít a tam, kde je to bezpečné, pouštět štěně co nejvíce na volno. Občas si sednout na bobek, na štěně zavolat a po jeho příchodu mu nabídnout něco dobrého. To je základ budoucího přivolání.

Štěně je třeba postupně také seznamovat s lidmi na invalidním vozíku, s lidmi s berlemi, zvykat ho na to, že občas někdo vykřikne, udělá prudký pohyb apod. Tyto situace ale nelze nahrát. Pes dobře rozliší člověka zdravého od člověka s postižením. Pokud se štěně v některé situaci lekne, majitel tam není od toho, aby ho litoval, ale měl by mu svým chováním dát jasně najevo, že je všechno v pořádku a že se na něj může spolehnout.

Výcvik

Canisterapeutický pes musí mít za všech okolností perfektní poslušnost. Psovod musí mít jistotu, že pes vždy udělá to, co po něm bude chtít. Základem je, aby pes měl ve svém pánovi jistotu, aby mu věřil, a to znamená, že chování psovoda musí být pro psa srozumitelné a předvídatelné. Pes se rychle naučí číst řeč těla svého pána. Člověk by se měl naučit znát signály, které k němu vysílá jeho pes. Pes musí umět přijít na zavolání, mít odložení a to i v situaci, kdy se na něj psovod nedívá, odejít na určené místo a tam zůstat, dokud nedostane jiný povel, na povel sednout, lehnout a vstát, umět setrvat v těchto pozicích určenou dobu, chodit v klidu a pomalu vedle člověka bez vodítka, umět přejít z aktivity do klidu a naopak, reagovat na tiché slovní povely i na povely posuňkové, aportovat různé předměty. Před tím, než pes začne aktivně vykonávat canisterapii je vhodné jeho schopnosti vyzkoušet.

Další vhodné aktivity

Tohle je základ, na kterém je samozřejmě dobré stavět dál. čím víc toho pes umí, tím víc aktivit s ním můžeme provádět a canisterapii tím zpestřit. Mě se osvědčilo, když pes umí i štěkat na povel, plazit se, skákat, projít slalomem, hledat ukryté předměty nebo lidi, vzít předmět od jednoho člověka a donést ho jinému apod.

Výcvik psa a udržování (případně obnovování) jeho dovedností je vždy závislý na tom, jaké aktivity potřebujeme s klienty procvičovat. U klientů s kombinovaným postižením nejčastěji využíváme polohování tj. těsné kontaktní ležení člověka a psa, které umožní dočasné uvolnění spasmů u klienta. Pro psa je polohování velmi náročné a ne každý terapeutický pes je toho schopen.

Výběr plemene

Neexistuje plemeno, které by bylo vhodné pro canisterapii, existují pouze vhodní jedinci, Je však pravda, že v rámci některých plemen se najde více vhodných jedinců a v některých méně. Většinou se více vhodných jedinců najde v rámci plemen, která byla vyšlechtěna pro úzkou spolupráci s člověkem tj. v rámci plemen ovčáckých a některých loveckých. Nejčastěji se v canisterapii uplatňují zlatí retrívři, labradorští retrívři, flat coated retrívři, ale i border kolie, šeltie a další.